2 Corinthians 12
1 Je třeba se chlubit - prospěšné to ovšem není, přijdu k viděním a zjevením Páně.
2 Znám člověka v Kristu, který před čtrnácti roky - zdali v těle, nevím, či mimo tělo, nevím, Bůh to ví - byl uchvácen až do třetího nebe.
3 A vím o tom člověku zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví,
4 že byl uchvácen do ráje a uslyšel nevyslovitelná slova, která není člověku dovoleno vyslovit.
5 Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
6 Kdybych se totiž chtěl chlubit, nebudu nerozumný, vždyť budu povídat pravdu; než nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co na mně vidí neb ode mne slyší,
7 i při nesmírných zjeveních. Proto, abych se nevyvyšoval, byl mi dán do těla trn, posel satanův, aby mě bil do tváře, abych se nevynášel.
8 Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby ode mne odstoupil.
9 A řekl mi: „Má milost ti stačí; neboť moc se zdokonaluje v slabosti.“ Velmi rád se budu tedy chlubit svými slabostmi, aby se nade mnou rozprostřela moc Kristova.
10 Proto mám zálibu v slabostech, v příkořích, v nouzi, v pronásledováních, v tísních pro Krista. Neboť, když jsem slabý, tehdy jsem silný.
11 Stal jsem se nemoudrým; vy jste mě k tomu donutili. Já jsem měl totiž dostat doporučení od vás; vždyť jsem nezůstal v ničem za těmi nadapoštoly, třebaže nejsem nic.
12 Znamení apoštola se mezi vámi udála ve všeliké trpělivostí, v zázracích, divech a mocných činech.
13 V čem jste byli tedy zkráceni proti ostatním církvím, leč jen v tom, že já sám jsem vám nepřipadl na obtíž? Odpusťte mi tu křivdu.
14 Hle, po třetí jsem připraven k vám přijít. A nebudu vám na obtíž; nehledám totiž vaše věci, nýbrž vás. Nemají zajisté děti shromažďovat rodičům, nýbrž rodiče dětem.
15 Já pak milerád vynaložím vše, ano i sebe vyčerpám pro vaše duše. A když vás tak velice miluji, mám být méně milován?
16 Ale budiž! Já jsem vám nepřipadl na obtíž; ale, chytrák, lapil jsem vás lstí.
17 Těžil jsem z vás snad skrze ty, které jsem k vám poslal?
18 Požádal jsem Tita a poslal s ním (ještě jednoho) bratra. Těžil z vás Titus? Nešli jsme v témž duchu? Což ne v týchž šlépějích?
19 Dlouho si již myslíte, že se před vámi hájíme. Mluvíme před Bohem v Kristu; a to všecko, milovaní, pro vaše vzdělání.
20 Obávám se totiž, abych, až přijdu, nenalezl vás takovými, jakými vás nechci; a vy abyste mě neshledali, jakého mě nechcete; aby nebyly svár, řevnivost, hněvy, prchlivosti, pomluvy, našeptavačství, nadutosti, znepokojování;
21 aby mě můj Bůh, až zase přijdu, u vás nepokořil a abych nemusil truchlit nad mnohými, kteří dříve zhřešili, ale nedali se na pokání z nečistoty a smilství a chlípnosti, kterých se dopustili.